Václav Vyhnánek *17.7.1904 v Kutné Hoře +2.8._____ v Kutné Hoře
Učitel a výtvarník. Již na učitelském ústavu v K. Hoře se projevuje jeho výtvarný talent, který zúročuje studiem krajiny u Aloise Klavody (1875 - 1934) a studiem zátiší a portrétu u R. Vejrycha. Jako učitel kreslení na všech svých působištích vštěpuje svým žákům lásku k umění (především výtvarnému) a seznamuje je se základy kresby a malby. Působil téměř celý život v Uhlířských Janovicích, kde pracovali ve veřejném a kulturním životě jako aktivní člen mnoha spolků. Věnoval se hlavně krajině a zátiší, ale i portrétu a grafice. Pilně maloval i v důchodu do posledních chvil svého plodného života v Kutné Hoře - Kaňku.
Jaroslav Záluský *26.9.1900 Libochovice +28.2.1962 Kutná Hora - úředník a amatérský výtvarník.
Pocházel z učitelské rodiny. Roku 1929 přichází do Uhlířských Janovic, kde na berním úřadě jako úředník a pak i přednosta. Po zrušení úřadu přichází na finanční odbor ONV v Kutné Hoře. Zároveň studuje dálkově na soukromé škole Jaroslava Masáka v Praze reklamní a dekorační umění. Jeho oblíbenými motivy, ztvárněnými hlavně v akvarelech, byla příroda a krajina (zvl. kolem Uhlířských Janovic). Jako výtvarník se zapojil i do kulturního a společenského života svými scénickými výpravami pro ochotníky, dekoracemi plesů a karnevalů ap.
Jonáš Otakar *10.4.1862 v Sedlčanech. Vystudoval Gymnázium v Táboře, kde založil literární kroužek, jehož členem byl pozdější básník Antonín Sova. Vystudoval Zvěrolékařskou školu ve Vídni a po pobytu ve Lvově (centrum Haliče), provozoval veterinární praxi krátce v Táboře a Milevsku. Vletech 1889 - 95 působil jako okresní zvěrolékař v Uhlířských Janovicích, odkud odešel do Líbeznic u Prahy. Odborně publikoval a vydal spis Mléko a jeho vady. Byl spolupracovníkem mnoha zvěrolékařských časopisů.
Rudolf Janda *18.7.1925, povoláním stavitelský asistent působil po II. světové válce na Uhlířskojanovicku jako dobrovolný pyrotechnik. Likvidoval veškerou munici v širokém okolím, které zde bylo velké množství. Při zneškodnění miny v obecní skále za městem byl těžce zraněn a po devíti dnech marného zápasu o život zemřel 21.7.1945 v kolínské nemocnici.
Petr Rösler *1734, zahradník a ovocnář sloužil na panství v Jindicích a pak přešel do Křesetic (1753).
Z jeho tří synů nejstarší Matěj (*1754 +1829) se stal katechou a učitelem němčiny v Poděbradech, kde prožil 32 let. Na všech svých působištích se pod vlivem otce zabýval zahradnictvím, jeho vrcholem byla zahrada "Sans pereil".
J. F. Seidel *23.7.1857 v Čestíně.
Jako kněz v Kácově a Čestíně se zabýval čestínskou historií. Od r. 1912 působil v Holohlavech u Jaroměře ve funkci děkana a biskupského faráře.
Antonín Černý *asi 1860 v Jindicích. Roku 1890 se usadil v Uhlířských Janovicích, kde zřídil hudební školu. Hrál v kolínské Kmochově kapele a později založil vlastní třicetičlenný orchestr. Po řídícím Ždímalovi převzal funkci ředitele kůru u sv. Aloise v Uhlířských janovicích. Tu vykonával do roku 1920, kdy přešel k církvi československé. Vychoval noho nadaných muzikantů, mezi nimiž byli např. Gustav Weis, Karel Macháček, Josef Kotraba aj. Chudé děti vyučoval zdarma. Zemřel v roce 1931.
Václav Bachránek *24.4.1893 + 1958
Působil jako lesní rada na panském velkostatku v Českém Šternberku. Ve svém bydlišti v nedalekých Drahoňovicích hostil mnoho významných osob kulturního a uměleckého života. Jako lesnický odborník publikoval v mnoha časopisech (kupř. "Posázaví" a Hlasy Posázaví). Byl velkým znalcem posázavské přírody a věnoval se i české historii. Pro náš region je zajímavý článek v časopise "Pod Blaníkem" z roku 1925 nazvaný "Doprava dříví na řekách Vltavě a Sázavě" (o vorařství). Psal pod různými pseudonymy, např. V. Březný, Bohuslav Silvius a další. Byl také členem Čs. akademie zemědělské.
Václav Rosička *28.9.1880 v Hořicích, okr. Ledeč nad Sázavou + +17.6.1971 v Uhlířských Janovicích
Zajímavou postavou Uhlířských Janovic a okolí byl drobný podnikatel, vynálezce a konstruktér Václav Rosička. Jako majitel kovárny a strojírny v Uhlířských Janovicích byl v nejširším okolí znám jako šikovný všeuměl, vynálezce a konstruktér. Touto svou činností však přišel o majetek a po roce 1930 mu byl v dražbě prodán dům. Pak již pracoval ponejvíce jen ve svém oboru kovářském a strojírenském, na vynálezy mu chyběly finanční prostředky.
Nejvýznačnějšími jeho vynálezy byl dusací válec, (spolu s řídícím učitelem Josefem Balvínem - patentový spis č. 49631, přihlášen 25.8.1932), buchar a v roce 1921 tzv. kololis , který lisoval povrchy kol zemědělských povozů za studena resp. sloužil na stahování vozových dřevěných kol, což byla tehdy převratná novinka.
Dusací válec sloužil k úpravě a obnově silnic. Tento stroj mu prý údajně scizila plzeňská škodovka, což přispělo i k jeho bankrotu.
Zkonstruoval také jakési letadlo (spíše vznášedlo), které nazval "Ortoptéra". Byl to stroj bez vrtule, osazen motorem 750 cm3 z motocyklu Indian Prince. Toto "letadlo" a další jeho stroje byly ve 30. letech 20. století vystavovány na Starém výstavišti v Praze v dřevěném hangáru za vstupné. Ke stavbě letadla čerpal inspiraci z knihy letectví a aviatika z roku 1911.
Václav Rosička zemřel v Uhlířských Janovicích v požehnaném věku téměř 91 let.
Na jeho práci, ve strojírně, navázal jeho syn Josef Rosička.